Utvrzení

04.07.2015 06:39

„Dítěti velmi pomůže a mnohdy jej i uklidní pouhé potvrzení toho, že jeho pocity chápete.“ Naomi Aldort

Období vzdoru bylo a je u obou mých dcer vždycky náročné období pro všechny. Je dobré vědět, že je to určitá fáze, kterou si děti musí projít, je to důkaz toho, že se jim mozek zdravě vyvíjí a posouvají se dál ve svém mentálním zdraví. No jo, ale zajímá tohle mámu, která je právě uprostřed obchodu stojící nad svým dvouletým dítětem, které leží na zemi, kope rukama nohama a zlostně křičí. Vnímá v tu chvíli jen čůrek potu na svých zádech, pohledy kolemjdoucích a má pocit, že chce utéct. Alespoň já jsem to takhle zažila nesčetněkrát. Dokud jsem poznala Nevýchovu.

Katka Králová velmi hezky mluví o vztekání dětí, o tomhle vzdorovitém období a já od ní získala náhled na věc z úplně jiného úhlu pohledu a to mi nesmírně pomohlo. Když teď Bára začne křičet a vztekat se, protože třeba zrovna chce něco, co jí nemůžu dát, nezačnu na ni větami typu: „Přestaň! Neřvi! Nic se Ti neděje, proč křičíš? Podívej se, ostatní děti jsou tak hodné!“ Představte si, že něco chcete, potřebujete, jen ještě úplně přesně nevíte, jak si o to říct, nebo prostě nechápete, proč byste to nemohli mít a ve chvíli, kdy to vypadá, že to nedostanete, tak vám vaše milující osoba začne říkat, nebo na vás dokonce křičet, že to nemůžete mít. A nemáte to vůbec chtít. A všichni jsou hodnější než vy. Říká vám tím vlastně, nemám tě teď ráda, tvé potřeby mě nezajímají. Přestali byste plakat?

Díky Nevýchově jsem to začala dělat úplně jinak a věřte, dějí se zázraky. Například situace, kdy moje Bára vezme do ruky propisku a už se rozmachuje, že s ní pokreslí zeď v obývacím pokoji. Zareaguji: „Ne, to nemůžeš!“ Bára začne křičet, že to chtěla a vztekací scéna je tu. Ale já si k ní v klidu dřepnu a utvrdím ji v tom, co cítí. „Tys chtěla malovat touhle propiskou na zeď, že? A štve tě, že ti to nechci dovolit, že?“ Většinou ihned přestane plakat, protože jí potvrdím její potřebu a začne přikyvovat. „Baru, já chápu, že sis to chtěla vyzkoušet, co kdybych ti podala papír a mohla bys malovat na něj, šlo by to?“ A pak už se samozřejmě vše odvíjí od dané situace. Třeba se jí na papír malovat nechce, lákalo ji malovat na velkou plochu, nabídnu jí malování venku na chodník křídami, nebo najdu balící papír, který přilepím na skříň a může tak malovat na obrovskou plochu, stejně jako na zeď. Zkrátka vedeme dialog jako dva partneři, kteří se potřebují dohodnout. Za to patří Nevýchově velké díky.  

Zpět

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode