Jak už jinak ti to mám říct?!

19.12.2015 22:48

„Desátého desátý – to by si zapamatoval i kretén“ byla slova mého kamaráda, když mu jeho tehdy nová přítelkyně sdělovala datum svých narozenin. On samozřejmě pak na narozeniny jako správný chlap zapomněl a touto úsměvnou vzpomínkou pak oba bavili své přátele. Datum mi díky této hlášce utkvělo v paměti a nejen proto… O pár let později se mi toto magické číslo silně vrylo pod kůži.
 

Byl čtvrtek 9.10.2014 a já jsem trávila večer s mými kamarádkami, maminkami ze Strolleringu. Bavily jsme se o tom, jak se máme a ony mi připomínaly, jak mě obdivují, kolik toho zvládám. Starám se o dvě malé děti, každý víkend docházím na vzdělávací kurz, rozjíždím nové projekty (hned druhý den jsme se chystaly s Editou Berkovou vypustit do světa nový projekt s cílem dostat toalety na dětská hřiště), cvičím, vedu lekce, pořádám cvičební akce a ještě po nocích pomáhám mému muži v účetní firmě. Jen jsem se usmívala a při cestě na toaletu jsem rychle kontrolovala mailovou schránku v mobilu. Jo, ještě musím odpovědět na tohle a zařídit támhleto než si dnes půjdu lehnout. S kamarádkami jsem se loučila kolem půlnoci a dělala jsem si legraci z toho, že dnes zase nebudu spát více než 4 hodiny. Opravdu upřímně jsem se tomu smála. Vážně mi můj styl života připadal v pohodě a i když jsem pociťovala dlouhodobý nedostatek spánku, nechtěla jsem z ničeho ubrat. Vše mi připadalo důležité, vše musím a chci zvládnout. Kolem druhé ranní jsem šla jako obvykle spát a těšila jsem se, až ráno rozjedeme ten projekt.


 

Ráno 10.10. mě překvapivě neprobudil ani budík, ani jedna z mých dcer, ale šílená bolest hlavy. Opravdu strašná bolest, která mě nutila nechat oči zavřené a vůbec se nehýbat. Za 10 min mě ovšem zvedl z postele nutkavý pocit na zvracení. Sotva jsem stihla doběhnout na záchod, zlomila jsem se v pase a šlo to ze mě všechno ven. A přesně v ten okamžik jsem slyšela, opravdu zřetelně slyšela svůj vnitřní hlas, mé tělo říkat: „Jak už jinak ti to mám říct?!“. Naše tělo je zkrátka chytřejší než si myslíme. Byť jsem si v hlavě připadala naprosto v pohodě, moje tělo tohle přetížení už nezvládalo. A já mu nevěnovala pozornost, i když mi dávalo jeden signál za druhým. Tak musela přijít pořádná facka.
 

Žádný projekt se v ten den nespustil, na střídačku jsem zvracela a spala. O víkendu jsem nešla na žádný kurz, celé 3 dny jsem proležela a prospala. Netušila jsem, že dokážu tolik spát. Když jsem se v pondělí probudila, čekala jsem, že už to bude všechno za mnou, že přijde příval energie z tolika naspaných hodin. Nepřišel. Ale o tom jak to bylo dál, zase někdy příště.
 

Co jsem tím chtěla říct, je moje zkušenost a vědomost, kterou díky tomu mám. Vím, že musím dávat vědomou pozornost mému tělu. Jeho signálům, které umíme my ženy cítit, jen tomu musíme dát prostor. A to je i důvod, proč trávím tento víkend na semináři Denisy Palečkové Moudrost těla ženy. Zjišťuji, jaké jiné rozměry naše tělo má a je to fakt hustý! 

Zpět

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode